Naše léto vonělo lesem, jehličím a houbami, vodou a rybami, poslouchali jsme ptáky a dívali se, jak vyvádějí mladé. Krásné bylo sledovat orlosupy skřehotavé, kteří měli čtyři mladé. Přilákal nás pokřik. Na vršku smrku seděli mladí v řádce, jako vzorně secvičeni přešlapovali z nohy na nohu a skřehotali po soustu. Staří seděli o smrk vedle, ukazovali co pro ně mají, ale nehnuli se. Dlouho to trvalo, než se nejodvážnější pustil nad hlubinu. Povedlo se, dostal dobrotu. Ostatní skřehotali teď mnohem víc, a zase svorně úkrok doprava, úkrok doleva. Čas utíkal, a my šli dál do lesa. Dobře to dopadlo, při návratu už tam nebyli. Zato od toho dne nad námi skřehotalo šestičlenné hejno orlovců.
Malí pstruzi vyskakovali z potoka a chytali komáry, i raka jsme našli. Umyla jsem ho jemným kartáčkem, jen se leskl, ale bříško mýt nechtěl, lechtalo ho to. V potoce jsme ho museli zase posypat pískem, byl moc nápadný ...
Žádné komentáře:
Okomentovat